Co očekávat neboli …
“Kdybyste jenom věděli, do čeho jste se to pustili!…” Trénink bojových umění je vždy náročný. Dokonalost vyžaduje mimořádnou dávku zanícení bez ohledu na druh umění. V aikidó se trénujeme v osobní dokonalosti: dokonalosti být sám sebou. Přitom naše dokonalost se rozvíjí po celý náš život. Jak a zda se vůbec rozvine bude záviset na povaze a důslednosti našeho osobního tréninku jak v dójó, tak i mimo ně. Jsme produkty svých životních stylů a každá lekce v aikidó nám dává zvětšený koncentrovaný obraz sebe sama v určitém časovém okamžiku. Z tohoto důvodu je často obtížné vyrovnat se s intenzitou a obsahem toho, co o sobě zjistíme. Jenom stálá a komplexní tréninková disciplína může ulehčit tyto lekce a vybavit nás vnitřním mechanismem a silou přijmout je účinně. Snad když si toto promyslíte, porozumíte třem zřejmým, ale často přehlíženým faktům:
- Ve všech bojových uměních bývá velmi vysoké procento odpadlých.
- Všichni mistři jsou ve svém tréninku vysoce disciplinovaní. To, co produkuje mistrovství, je disciplinovaný důsledný trénink po dlouhé období. Přístup “start-stop-start” jakožto model tréninku je spíše experimentováním než trénováním (more “trying” than “training”).
- Nezávisle na svém věku se během pěstování aikidó budete zdokonalovat.
Projít celou cestou si vezme (a dá nám) víc než bychom očekávali, když jsme začínali. Kdykoli jste na pochybách, vraťte se k základům. Ty vás udrží na vaší cestě.
