Patrně nikdo si nepřeje, aby mu někdo cizí poškozoval tělesnou schránku. Otázka sebeobrany má ale mnoho aspektů, od psychických přes fyzické až po právní. Rodící se konfliktní situace lze někdy řešit „diplomaticky“, tj. neprovokovat, uklidnit potenciálního útočníka. Dojde-li k útoku, roli hraje mnoho faktorů – moment překvapení, prudkost útoku, fyzická převaha útočníka, použitá zbraň, přesila, terén a další okolnosti. Případný útěk, je-li možný, neberme jako potupu.
Pro schopnost aktivní obrany se považuje za užitečné „ovládat některé bojové umění“. To by mělo poskytnout určitou výhodu – orientace v situaci, rychlé reakce a k tomu vhodné sebeobranné metody a techniky. Ale ani tak není úspěch stoprocentně zaručen. Při obraně není čas přemýšlet, je třeba fungovat na instinktivní úrovni. Nácvik je tedy dlouhodobá záležitost, nestačí nějaké krátkodobé kurzy. Výběr vhodného bojového umění do jisté míry odpovídá našemu naturelu. (Nelze ale popřít, že i praktikanti „nebojových sportů“ mohou mít sílu a švih použitelné při sebeobraně.)
AIKIDÓ, jemné bojové umění přitažlivé pro lidi, kteří nemají rádi násilí, se zdánlivě k sebeobraně příliš nehodí. Ale má v ideálním pojetí k sebeobrannému použití nejlepší předpoklady – energie útoku a fyzická převaha útočníka se eliminuje kontrolou jeho rovnováhy. Pak je možno dopravit ho k zemi a třeba znehybnit, např. nějakou pákou. … Výhodou aikidó je i to, že účinek technik „lze dávkovat“ (jemně či drsně použitá páka atp.).
Zkušenost ukazuje, že útočník „neaikidista“ se nenechá vtáhnout do delších „pohybových kreací“. Pokud jeho první útok (úder) selže, obvykle se zastaví a zpevní. Proto je vhodné použít „krátkou techniku“, aby situace byla vyřešena v první chvíli (pákou nebo hodem) a nepřešla v nějaký zápas.
Aikidó v rámci svých technik často používá „naznačené“ údery (atemi), kterými narušujeme útočníkovu režii útoku. Ale skutečným úderem bychom ho v sebeobraně mohli i přímo vyřadit z boje. (To se hodí např. při obraně proti několika útočníkům.) Zde může být užitečné tzv. KYÚSHO JITSU, které využívá citlivé (vitální) body na lidském těle a je tedy do jisté míry „jemným uměním“ mezi ostatními úderovými disciplínami. Kombinace AIKIDÓ a KYÚSHO JITSU může být velmi účinná. Pro pokročilejší aikidisty může být studium KYÚSHO JITSU a aspektů tradiční čínské medicíny nadstavbou a obohacením.
