„FUDOSHIN, NEHYBNÁ MYSL, JE JAKO KLIDNÁ HLADINA, ZRCADLÍCÍ NEPOKŘIVENĚ REALITU. UMOŽŇUJE VŽDY VČAS A SPRÁVNĚ REAGOVAT V JAKÉKOLIV ŽIVOTNÍ SITUACI. PRAVIDELNÉ CVIČENÍ AIKIDO JE JEDEN Z NEJLEPŠÍCH ZPŮSOBŮ, JAK SI FUDOSHIN OSVOJIT.”

Václav Kubát, 6. DAN AIKIKAI HOMBU DOJO

Historie ACF

Nejprve stručně:

 

Soukromá škola Aikidó Centrum Fudóshin vznikla počátkem roku 1992. Škola má dójó v sokolovně TJ SOKOL Bubeneč.

 

Během existence ACF prošlo školou velmi mnoho studentů, zůstává trvalý kádr okolo 30 lidí. Mnozí z cvičenců, kteří začínali v dójó „od píky“, již mají „mistrovský stupeň“ – dójó „vyprodukovalo“ 1x 6.dan, 3x 3.dan, 4x 2.dan, 13x 1.dan. Někteří z těchto pokročilých cvičenců pomáhají s výukou jako instruktoři.

 

Klub je začleněn do Slovenské Aikidó Asociácie. Jejím technickým ředitelem je od roku 2004 Sensei Michele Quaranta (nyní 7.dan) ze Švýcarska, asistent původního Shihana, japonského mistra Masatomi Ikedy (7.dan). I po vážném onemocnění Senseie Ikedy v roce 2002 pokračujeme tedy v jeho pojetí aikidó a využíváme jeho zkouškový systém.

 

Na „půdě“ ACF (tj. na tatami) v současné době studujeme i jiná bojová umění (např. Kyúsho Jitsu a Kyúsho Karate) a probíhají zde i další aktivity, které nepatří pod „patronát“ SAA.

 


 

… trochu podrobněji (autor Václav Kubát):

 

Moje učitelské začátky v aikidó byly zcela neplánované. To, že dnes vedu prosperující pražské dójó, je souhrnem nejrůznějších náhod, pro mne šťastných.

 

Lze říci, že od dob studia jsem neustále inklinoval k bojovým sportům a k „japonským záležitostem“ obecně. Během studia na MFF UK Praha jsem pěstoval závodně judo (učitel J.Mašín, mistr sportu) a doplňkově jógu, potom několik let karate. Od konce studia se věnuji studiu japonštiny. Svůj první „první dan“ jsem získal v japonské strategické hře „go“. S Japonskem souvisí i můj druhý stupeň zasvěcení Reiki.

 

Když jsem zanechal cvičení karate, vyplňoval jsem čas různými sporty, ale bojová umění mi chyběla. Až časem jsem díky náhodě narazil na aikidó a začal se mu intenzívně několikrát týdně věnovat. Aikidó u nás bylo v počátcích, cvičilo se jen na pár místech (V.Lorenz, J.Doležel, I. Fojtík byli průkopníky) a všichni jsme využívali laskavosti některých zahraničních mistrů (např. G.Veneri), kteří k nám nepravidelně dojížděli a učili nás jak základním technikám, tak i filosofii aikidó, a také prováděli naše první zkoušení.

 

V listopadu 1989 jsem (jakožto učitel matematiky na MFF UK v Praze) nabídl cvičení aikidó studentům během stávkových dnů, protože jsem již z vlastní praxe věděl, že jim aikidó může pomoci odreagovat se od psychického vypětí. Tehdy jsem sám cvičil asi 5 let a neměl jsem v úmyslu stát se „učitelem aikidó“, ale nakonec to tak vyšlo, protože studenti si vyžádali pokračování cvičení – zrodila se z toho výběrová TV na MFF a také oddíl aikidó při VSK MFF UK.

 

Koncem roku 1992 jsem nabídl cvičení aikidó i širší veřejnosti. „Veřejnost v počtu asi 20 lidí“ zareagovala na nábor a tak vznikla moje soukromá škola Aikidó Club Fudóshin. Slovo „fudóshin“ (čti fudóšin) je jedním z klíčových principů bojových umění a znamená doslovně nehybná mysl, přeneseně takový stav mysli, která je zcela klidná a na ničem neulpívá, takže dokáže zrcadlit všechny vjemy a umožní adekvátně reagovat.

 

Aikidó Club Fudóshin trénoval nejprve dvakrát, později třikrát týdně – počet studentů se pohyboval okolo 40. V roce 1995 jsem na návrh majitele budovy zvolil „plný pronájem dójo“. Rozšířil jsem nábor a z malého klubu se pak postupně počtem cvičenců, organizačním rozsahem i koncepcí práce stala spíše škola. Ta v současnosti nese název Aikidó Centrum Fudóshin – svým umístěním je „centrem“ alespoň pro lokality Prahy 6 a 7.

 

Aikidó je disciplína „Made in Japan“, z toho se odvíjí i japonský „patronát“ nad aikidó ve světě. ACF je členem Slovenské Aikidó Asociácie (SAA), která je oficiálně uznána japonskou Aikikai Foundation (Honbu Dójó). Shihanem (technickým ředitelem) pro SAA byl ustanoven japonský mistr pan Masatomi Ikeda, 7.DAN, žijící původně trvale ve Švýcarsku. V práci na technickém rozvoji SAA mu úspěšně pomáhal jako asistent pan Michele Quaranta (nyní 7.DAN, Švýcarsko).

 

S rozpadem Československa vznikly i dvě samostatné organizace aikidó, Česká Asociace Aikidó a Slovenská Aikidó Asociácia, Shihanem obou zůstal Sensei Ikeda. ACF původně bylo členem ČAA (jejímž zakládajícím členem jsem měl tu čest být), počátkem roku 1997 se však několik klubů s touto organizací rozešlo pro nesouhlas se způsobem řízení. Sensei Ikeda našemu klubu ale umožnil vstoupit do SAA, abychom mohli pokračovat v tréninkové práci pod jeho vedením.

 

V roce 2002 bohužel Sensei Ikeda, Shihan SAA, v důsledku závažné nemoci ukončil svoji činnost učitele aikidó. Po složitých jednáních s Honbu Dójó byl v roce 2004 potvrzen ve funkci technického ředitele SAA pan Michele Quaranta – bylo mu přiznáno výjimečné právo zkoušení a udělování technických stupňů do výše 4. dan včetně.

 

Je zřejmé, že v ACF se tedy cvičí pojetí aikidó podle didaktického a zkouškového systému Senseie Ikedy – ten dodnes velmi oceňuji pro jeho logiku a srozumitelnost. Na druhou stranu cítím jako výhodu, že mám i zkušenosti s výukou aikidó jiných učitelů (např. i z doby, kdy Sensei Ikeda ještě nebyl naším Shihanem), ale třeba i zkušenosti z trenérského studia aikidó na FTVS UK, které jsem absolvoval (spolu se získáním mezinárodní trenérské licence 1. třídy). Proto podle svého uvážení zařazuji do výuky v ACF i techniky a metody jiných učitelů aikidó, pokud mohou být pro mé studenty přínosem.

 

Pro mne jakožto vedoucího učitele ACF je potěšitelné, že od počátku vzniku ACF se pod mým vedením velké množství studentů vypracovalo „od píky“ až na „mistrovský“ stupeň (1.dan až 3.dan). Někteří z nich již také pomáhají s vedením tréninků v ACF.

 

Nejdůležitější ze všeho jsou ovšem dobré podmínky pro studenty v dójó, ve kterém cvičí. Podle mne k těmto podmínkám patří především harmonická atmosféra v dójó. Aikidó pojímané jako „cesta harmonie“ svojí vlastní podstatou velmi napomáhá vytváření dobrých vztahů mezi cvičenci. Osobně preferuji srozumitelné výukové metody (technika sama i chování partnerů má svoji logiku), mírný přístup k začátečníkům (včetně eliminace možných úrazů) a celkově ohleduplné a citlivé provádění technik (doufám, že si to nikdo nevykládá jako výuku slabých technik).

 

Jsem přesvědčen, že aikidó není pouze soubor technik, nýbrž velmi zajímavá bojová disciplína s mimořádně rozsáhlými účinky na tělo, mysl i ducha. Učitel aikidó ovlivňuje svoje studenty mnohem komplexněji, než si dokáží sami představit, a já bych si velmi přál, aby si každý odnášel z ACF jen to dobré.