Nejprve stručně:
Soukromá škola Aikidó Centrum Fudóshin vznikla počátkem roku 1992. Škola má dójó v sokolovně TJ SOKOL Bubeneč.
Během existence ACF prošlo školou hodně přes tisíc studentů, zůstává trvalý kádr okolo 30 lidí. Mnozí z cvičenců, kteří začínali v dójó „od píky“, již mají „mistrovský stupeň“ – dójó „vyprodukovalo“ 1x 6.dan, 3x 3.dan, 4x 2.dan, 13x 1.dan. Někteří z těchto pokročilých cvičenců pomáhají v ACF s výukou jako instruktoři. Někteří se naopak osamostatnili a hledají svou vlastní cestu.
Klub je začleněn do Slovenské Aikidó Asociácie (SAA), oficiálně uznané Honbu Dójó. Původní Shihan, japonský mistr Masatomi Ikeda (7.dan), v roce 2002 onemocněl a jeho roli převzal od roku 2004 jeho asistent Sensei Michele Quaranta (nyní 7.dan) ze Švýcarska. SAA tedy pokračuje ve výukovém systému a stylu Senseie Ikedy (v současné době je již po smrti) a využívá jeho zkouškový systém. Bohužel, v lednu roku 2022 se spolupráce M. Quaranty a SAA „přetrhla“ spolu s odchodem několika českých klubů z SAA. Odpovědnost za technickou úroveň a za komunikaci mezi SAA a Honbu Dójó převzala tedy Technická komise (14 členů, z toho 4x 6.dan).
Na „půdě“ ACF (tj. na tatami) v současné době studujeme i jiná bojová umění (např. Kyúsho Jitsu a Kyúsho Karate) a probíhají zde i další aktivity, které ale nepatří pod „patronát“ SAA.
… trochu podrobněji (autor Václav Kubát):
Moje učitelské začátky v aikidó byly zcela neplánované. To, že dnes vedu prosperující pražské dójó, je souhrnem nejrůznějších náhod, pro mne šťastných.
Lze říci, že od dob studia jsem neustále inklinoval k bojovým sportům a k „japonským záležitostem“ obecně. Během studia na MFF UK Praha jsem pěstoval závodně judo (učitel J.Mašín, mistr sportu) a doplňkově jógu, potom několik let karate. Od konce studia se věnuji studiu japonštiny. Svůj první „první dan“ jsem získal v japonské strategické hře „go“. S Japonskem souvisí i můj druhý stupeň zasvěcení Reiki.
Když jsem zanechal cvičení karate, vyplňoval jsem čas různými sporty, ale bojová umění mi chyběla. Až časem jsem díky náhodě narazil na aikidó a začal se mu intenzívně několikrát týdně věnovat. Aikidó u nás bylo v počátcích, cvičilo se jen na pár místech (Vladimír Lorenz, Jaromír Doležel, Ivan Fojtík byli průkopníky) a všichni jsme využívali laskavosti některých zahraničních mistrů (např. Giorgio Veneri z Itálie), kteří k nám nepravidelně dojížděli a učili nás jak základním technikám, tak i filosofii aikidó, a také prováděli naše první zkoušení.
V listopadu 1989 jsem (už jakožto učitel matematiky na MFF UK v Praze) nabídl cvičení aikidó studentům MFF během stávkových dnů, protože jsem již z vlastní praxe věděl, že jim aikidó může pomoci odreagovat se od psychického vypětí. Tehdy jsem sám cvičil asi 5 let a stát se „učitelem aikidó“ jsem vlastně neměl v úmyslu, ale nakonec to tak vyšlo, protože studenti si vyžádali pokračování cvičení – zrodila se z toho výběrová TV na MFF a také oddíl aikidó při VSK MFF UK.
Koncem roku 1992 jsem nabídl cvičení aikidó i širší veřejnosti. „Veřejnost v počtu asi 20 lidí“ zareagovala na nábor a tak vznikla moje soukromá škola Aikidó Club Fudóshin. Slovo „fudóshin“ (čti fudóšin) je jedním z klíčových principů bojových umění a znamená doslovně nehybná mysl, přeneseně takový stav mysli, která je zcela klidná a na ničem neulpívá, takže dokáže zrcadlit všechny vjemy a umožní adekvátně reagovat.
Aikidó Club Fudóshin trénoval nejprve dvakrát, později třikrát týdně – počet studentů se pohyboval okolo 40. V roce 1995 jsem na návrh majitele budovy zvolil „plný pronájem dójo“. Rozšířil jsem nábor a z malého klubu se pak postupně počtem cvičenců, organizačním rozsahem i koncepcí práce stala spíše škola. Ta v současnosti nese název Aikidó Centrum Fudóshin – svým umístěním je „centrem“ alespoň pro lokality Prahy 6 a 7.
Aikidó je disciplína „Made in Japan“, z toho se odvíjí i japonský „patronát“ tzv. Aikikai Foundation nad organizacemi aikidó ve světě. Původní naše organizace, jejímž Shihanem byl ustanoven Sensei Ikeda Masatomi (7.dan), se s rozpadem Československa „rozpadla“ na dvě samostatné organizace aikidó, Českou Asociaci Aikidó a Slovenskou Aikidó Asociáciu, Shihanem obou zůstal Sensei Ikeda. ACF původně bylo členem ČAA, počátkem roku 1997 se ale náš klub s touto organizací rozešel. Sensei Ikeda potom našemu klubu umožnil přestoupit do SAA, abychom mohli pokračovat v tréninkové práci pod jeho vedením.
V roce 2002 bohužel Sensei Ikeda, v důsledku závažné nemoci ukončil svoji činnost učitele aikidó. Po složitých jednáních s Honbu Dójó byl v roce 2004 potvrzen ve funkci technického ředitele SAA pan Michele Quaranta (nyní 7.dan), asistent Senseie Ikedy – bylo mu přiznáno výjimečné právo zkoušení a udělování technických stupňů do výše 4. dan včetně.
Je zřejmé, že v ACF se tedy cvičí pojetí aikidó podle didaktického a zkouškového systému Senseie Ikedy – ten dodnes velmi oceňuji pro jeho logiku a srozumitelnost. Na druhou stranu cítím jako výhodu, že mám i zkušenosti s výukou aikidó jiných učitelů (např. i z doby, kdy Sensei Ikeda ještě nebyl naším Shihanem), ale třeba i zkušenosti z trenérského studia aikidó na FTVS UK, které jsem absolvoval (spolu se získáním mezinárodní trenérské licence 1. třídy). Podle svého uvážení tedy zařazuji do výuky v ACF i techniky a metody jiných učitelů aikidó, protože bývají pro mé studenty přínosem.
Pro mne jakožto vedoucího učitele ACF je potěšitelné, že od počátku vzniku ACF se pod mým vedením velké množství studentů vypracovalo „od píky“ až na „mistrovský“ stupeň (1.dan až 3.dan). Někteří z nich již také pomáhají s vedením tréninků v ACF.
Nejdůležitějším aspektem aikidó je především harmonická atmosféra v dójó. Aikidó pojímané jako „cesta harmonie“ už svojí vlastní podstatou velmi napomáhá vytváření dobrých vztahů mezi cvičenci. Osobně preferuji srozumitelné výukové metody (technika sama i chování partnerů má svoji logiku), mírný přístup k začátečníkům (včetně eliminace možných úrazů) a celkově ohleduplné a citlivé provádění technik (doufám, že si to nikdo nevykládá jako výuku slabých technik).
Jsem přesvědčen, že aikidó není pouze soubor technik, nýbrž velmi zajímavá bojová disciplína s mimořádně rozsáhlými účinky na tělo, mysl i ducha. Učitel aikidó ovlivňuje svoje studenty mnohem komplexněji, než si dokáží sami představit, a já bych si velmi přál, aby si každý odnášel z ACF jen to dobré.
