Bude ti trvat alespoň rok než trochu ochutnáš, co je to aikidó. Tomuto tvrzení je těžké porozumět, ale platí ve všech bojových uměních právě tak jako i v ostatních uměních. Začínající hudebník by neočekával, že bude hrát v Carnegie Hall hned po zvládnutí „deseti snadných etud“, tak proč bychom očekávali dosažení vysoké úrovně v bojových uměních po podobném množství tréninku? Hudebník se obvykle učí technické základy svého nástroje současně se základy hudební teorie, než se stane zručným v improvizaci. Improvizace nemá pevná pravidla, ale hudba má větší hodnotu, když hudebník pravidla zná, i když je třeba úmyslně porušuje.
Podobně i v aikidó se musíš naučit základy dříve, než dosáhneš schopnosti plně se vyjádřit improvizovanými pohyby. Jako začínající aikidóka jsi jako osoba, která se učí nový jazyk. Základní pohyby jsou písmena abecedy. Nauč se základům dobře. Až přijde čas, naučíš se, jak skládat písmena ve slova a slova ve věty, a nakonec jak skládat věty v osobní sdělení, která odrážejí tvoji vlastní individualitu.
Pokud je nějaká důležitá věc, která by měla být zdůrazněna začátečníkům, je to toto: tajemstvím aikidó je každodenní trénink. Důsledné a neochvějné věnování se cvičení. Budeš-li vytrvale cvičit, budeš dělat pokroky! Tajemství aikidó je tak jednoduché, tak zřejmé, že se dá snadno přehlédnout.
