Tak jako všechno v přírodě, všichni fungujeme v přirozeném rytmu. Tvůj pokrok v aikidó (i v ostatních věcech v tvém životě) bude nejspíše probíhat v cyklech. Je snadné trénovat, když jsi na vzestupu, ale může být těžké vytrvat, když jsi v útlumu, kdy věci nejdou tak dobře. Pokud trénuješ jenom tehdy, když jsi nahoře, vybuduješ v sobě vzorec, že funguješ dobře jenom za snadných podmínek a špatně za těžkých okolností. V životě jako celku může toto být poněkud destruktivní. Ve vlastním zájmu uvaž, co by se stalo, kdybys trénoval dobře, když věci jdou dobře, a pokračoval co nejlépe za horších časů, abys tak rovnoměrně zvýšil úroveň svých „vrcholků“ i svých „údolí“. Potom tvoje „nahoře“ budou vyšší, i tvoje „dole“ budou vyšší, a ty se naučíš, jak se spoléhat na svoje schopnosti i ve špatných časech. Přirozený výsledek takového důsledného tréninku bude ten, že zítřejší „dole“ bude výše než dnešní „nahoře“! To může být celkem příjemné překvapení.
Vytrvej. Trénuj pravidelně a umožni sám sobě poznat svoje široké možnosti. Věnuj se každý den trochu aikidó, i když třeba ne přímo v dójó. Aikidó ti dá svoje nejkrásnější dárky v pozdějších letech tvého života, až je budeš potřebovat nejvíce. Pamatuj, že toto je umění, které se s věkem vylepšuje. Vytrvej ve svých trénincích a s věkem se budeš zdokonalovat také. A nepoddávej se pocitům, že pro někoho jiného je to snazší – není. Všichni máme před sebou stejnou míru seberealizace.
